ROZHOVOR: Miloš Fišera

9. 11. 2015

Kolínský cyklokros a Fišera, to je pevné spojení

Řekne-li se kolínský cyklokros, tak se hned každému vybaví spojení s Milošem Fišerou. A nutno zdůraznit zcela oprávněně. Vždyť k sobě patří prakticky od začátku, již téměř padesát let. Proto zcela logicky je dvojnásobný světový šampion tím nejpovolanějším o historii cyklokrosu v Kolíně mluvit. Dnes pětašedesátiletý Fišera byl první československý cyklokrosař, který získal pro svoji zemi v seniorské kategorii medaili; bylo to stříbro na mistrovství světa 1972 v Praze. Poté vybojoval titul na mistrovství světa 1981 ve španělské Tolose, to byla zase první zlatá pro československé barvy. O rok později ho ve francouzském Lanarvily obhájil v památném souboji se svým synovcem Radomírem Šimůnkem. Na mistrovství světa amatérů startoval desetkrát, amatérskou kariéru ukončil v roce 1983 šestým místem na mistrovství světa v anglickém Birminghamu. V letech 1988 –1990 se třikrát zúčastnil mistrovství světa profesionálů, kde obsadil postupně 13., 18. a 22. místo.

Pochopitelně patří i k neúspěšnějším jezdců na domácích šampionátech, pětkrát vystoupil na nejvyšší stupeň (1973, 1977, 1978, 1979 a 1981) a ve své sbírce má ještě dvě stříbra a jeden bronz. V mládí také lyžoval, jakpak by ne, když pocházel z Vrchlabí. V závodech míval hodně smůly, takže občas přemýšlel i o ukončení sportovní kariéry. Ta největší ho však potkala v pětadvaceti letech, kdy utrpěl těžké zranění při návratu z Varšavy. A taky mu tehdejší režim nedopřál včasný přestup k profesionálům. „Době, ve které jsem závodil, bych vyčítal to, že mi neumožnila přejít k profesionálům včas. Když jsem povolení dostal, byl zenit mé výkonnosti někde jinde,“ povzdechl si po skončení kariéry dvojnásobný Král cyklistiky z let 1981 a 1982.

Na vojnu narukoval do RH Plzeň, ale po půlroce jej trenér Kubr vyřadil a Miloš skončil v Kutné Hoře. Naštěstí mohl i tam trénovat a závodit. "Hned na první vyjížďce mě potkalo velké štěstí, protože jsem se potkal s Jardou Lacinou. Potřeboval jsem jezdit za nějaký klub, a tak jsem od roku 1969 byl v Jiskře Kolín. Jarda mi hodně pomohl, hlavně mi zařídil takové podmínky, že jsem mohl dobře trénovat. V kasárnách jsem říkal, že se připravuji na MS v Praze, i když jsem v reprezentačním kádru nebyl. Nakonec jsem na startu stál, uspěl a velitelé byli rádi," vzpomíná Miloš Fišera, ale upozorňuje, že to již kolínský cyklokros deset let žil zásluhou Laciny.

Zpočátku jeho působení se ale žádné cyklokrosové závody v Kolíně nekonaly. "Ve městě byl ještě klub Tatra Kolín a ten pořádal nějaké silniční závody. V mých začátcích v Kolíně jsem cyklokros jezdil sám, ale postupně jsem tam přilákal další kluky z Vrchlabí, jako první přišel Vašek Antoš. Potom ale přišlo krizové období. Jarda Lacina se stal státním trenérem a já s ním měl nějaké rozepře, ale výbor oddílu se postavil za nás jezdce a Lacina odešel. Pak k nám přišel Václav Pochop a byl se mnou i v reprezentaci. A byli jsme schopni konkurovat i klukům z Mladé Boleslavi, kde byli mj. Vojta Červínek či Jirka Murdych. Já byl trenérem a mohli jsme si dělat prakticky co chtěli, byla pohoda a nebyli jsme vůbec psychicky opotřebovaní. Ale bez sparringpartnerů Antoše a Pochopa bych nikdy mistrem světa nebyl, oba na těch úspěších mají velký podíl," tvrdí Miloš Fišera."Třeba v Lanarvilly mi v posledním depu dali kolo s hladkými gumami což mi pomohlo ve spurtu, navíc mi kousek moje kolo poponesli při výměně kolo, což zakázané nebylo. Ale hned poté UCI dala do pravidel, že mechanik může kolo nést jen tři kroky," vzpomíná Miloš, který závodil do čtyřiceti let a na kolo nezanevřel dosud. A rád se sveze dosud.

Ale má i méně radostné vzpomínky. K těm nejsmutnějším pro něj patří mistrovství republiky 1983, které se konalo právě na domácí trati ve Štítarské rokli. "To se mnou hodně
trénoval v Kolíně synovec Radek Šimůnek a byli jsme velcí favorité. Měli jsme to před závodem naplánované tak, že přijedeme do cíle společně a naprosto stejně, aby rozhodčí nemohli poznat, kdo vyhrál. Ale vše bylo jinak. Všechny překvapil svým výkonem Míla Kvasnička. Já jel v duhovém trikotu mistra světa, v sezoně se mi dařilo, ale po dvou kolech jsem zjistil, že Kvásek měl ten den ke snídani nějaké hodně silné kafe. Nestačil jsem mu a nakonec skončil až desátý, Radek vybojoval alespoň bronz za Petrem Kloučkem. Pro lidi, ale především pro mě, to bylo ale veliké zklamání a hodně mě to mrzelo, ale takový je sport."

V té době již v týmu byli silničáři, kteří ale v zimě jezdili i kros. "A dokázali jsme vyhrál týmovou soutěž v Českém poháru a to se tehdy hodně cenilo," pokračuje Fišera, který v témže roce vyjel s Čestmírem Kalašem závodit do Německa a následně v Reute podepsal smlouvu. "Byl jsem tam osm let a Jiskra Kolín šla v té době dolu. Potom jsem se vrátil, přestože mi nabízeli další smlouvu a v roce 1997 jsme pořádali domácí šampionát, kde již vyhrál Radek Šimůnek. Náš tým fungoval dobře, ale žádné hvězdy jsme v něm neměli, ale byli¨jsme skvělá parta, ovšem klub po revoluci zanikl. My jsme si založili nezávodní Klub přátel kola (KPK), dali se dohromady s vodáky a dohromady fungujeme dosud, závodní klub, který se nyní jmenuje Remerx Merida Kolín a slaví úspěchy, založil Honza Slavíček a na nové trati již pořádal šampionát v roce 2009, kdy vyhrál Zdeněk Štybar a nyní jej čeká další mistrovství," uzavírá Miloš Fišera.

Zpět