ROZHOVOR: Radomír Šimůnek ml.

25. 12. 2015

Startů na domácích cyklokrosových šampionátech by se pomalu nedopočítal. Startů kdy myslel na zlato byla také hezká řádka,ale Radomír Šimůnek mladší se zatím mistrovského dresu nedočkal. Ve dvaatřiceti letech má doma tři stříbra a čtyři bronzy a ve zlato stále doufá a věří, že vyjít by to mohlo zrovna v Kolíně. Letos se po třech letech dočkal jezdec belgické stáje ERA-Murprotec alespoň vítězství v závodu mezinárodního kalendáře UCI, když vyhrál při TOI TOI Cupu v Lounech, druhý triumf přidal v Mladé Boleslavi. 

Radomír Šimůnek ml.: Za výdrž a dlouhověkost bych si titul asi zasloužil

Těch pokusů již bylo dost…

To už ani nespočítám, na titul jsem myslel prvně v roce 2005, měl jsem již takovou výkonnost, že zlato bylo reálné. Nakonec na stupních jsme byli tři třiadvacítkáři z Authoru. To byla moje první šance a myslím, že jedna z největších. Dlouho byl odjetý Bína a já cítil příležitost a šel po něm. Nakonec vyhrál Zdeněk Štybar, já v poslední zatáčce vykopl pedál a dojel třetí za Bínou.

A v Kolíně v roce 2009 k němu snad bylo ještě blíže?

Zcela jistě. To jsme byli vepředu já, Štybar a Petr Dlask, který tehdy Štybymu hodně pomohl. Oni byli dva z Fidei a já byl tím pádem v nevýhodě. Týmová taktika zapracovala, ale nemám žádnou žášt. V ten moment byli silnější a tím to hasne. Táta tam pak cákal jako minimax, ale to ke sportu patří. Kdybych tam byl já s týmovým spolujezdce, tak bychom to udělali také. Zcela fair play to nebylo, ale časem s chladnou hlavou jsme to já i otec uznali. 

Nyní přichází další šance. Myslíš konečně na zlato?

Opět Kolín a opět ambice na titul mám. Ale když se podívám zpětně, tak tři roky jsem již nic nezajel. Loni vzdal po třech kolech, předtím v Lošticích jsem skončil čtvrtý, ale samozřejmě bych se rád o titul popral. 

Koho považuješ za největší soupeře?

Myslím, že podobně jsem na tom s Michaelem Borošem. Bydlíme v Belgii ve stejném baráku a dost se známe. Já vím jak závodí on, on ví jak zase já. Nelze zapomenout na mladého Adama Ťoupalíka, loni nás zpráskal všechny a jeho potencionál je velký. Nesmíme zapomínat na doma jedoucího Tomáše Paprstku, Vojta Nipl se dokáže vždy připravit na vrcholné závody a je vždy v popředí.

Kolínská trať ti vyhovuje?

Já vlastně na ní ještě nejel. Jel jsem na staré, pasáž v lese je stejná a nějaká technika na oválu bude. Ničím nás ale nepřekvapí. Alfa a omega šampionátu bude podklad. Zmrzlo a sníh v roce 2009, to mi sedělo, ale když má někdo formu, tak umí zajet na všem. Myslím, že ani případné bláto nebude špatné. 

Jaká je tvoje současná forma a do šampionátu bude ještě lepší?

To je velká neznámá. Letos se nedokáži zatím srovnat, je to jak na houpačce. Čtrnáct dnů dobrých, potom čtrnáct špatných. Po Táboře to vypadalo, že se stabilizuji a budu jezdit kolem desítky. V Koksijde jsem si ale udělal výron na ruce a potom odjel trénovat na Mallorku i když jsem nebyl zcela zdráv. To mě uzemnilo, ale doufám, že přes Vánoce se dám do kupy a do nového roku to bude dobré. 

Zmínil jsi spolutrénování s Borošem. Když odcházel do Belgie, tak to vypadalo, že by měl tahounem naší reprezentace, ale zatím mu to tak nejezdí…

Absolvoval prvním rokem celý silniční blok a ten byl poměrně těžký. On je poměrně dobrý silničář, chtěl obstát a asi to bylo na něj
trochu moc. Loni měl v této době za sebou kolem dvaceti závodů, nyní jich má o patnáct více. Tělo to musí vstřebat, příští rok bude určitě lepší. Je těžké hodit někam člověka a během roku zářit.

U trati bude zcela jasně tvoje rodina…

To ani jinak nejde, přijede i rodiny manželky. Navíc ke Kolínu mám hodně blízko, je tam doma prastrýc Miloš Fišera a se mnou na
trati bude navíc i brácha Danny. Již loni cyklokros zkoušel, letos v létě měl nějaké zdravotní patálie, ale baví jej to a dělá to rád. Musí se ale zlepšovat, najet potřebné kilometry, ale potencionál v něm je. Když jsem doma, tak si s ním rád vyjedu, ale času je málo. Buď jsem v Belgii, nebo v Plzni v s manželkou. Jak stárnu, tak se zpomaluji a ve spurtu mě někdy dává. 

Jaký máš program do mistrovského závodu?

Především celé vánoční turné a závody Světového poháru. Kdy dorazím do Kolína ještě přesně nevím, ale určitě budu na trati již v
pátek před závodem a rád bych si okruh vyzkoušel třeba již od středy. 

Nedá se předpokládat, že by to byl tvůj poslední domácí šampionát…

Zatím ještě končit nechci. Uvidíme, zda zůstanu v Belgii, či se vrátím domů. Zatím to moc neřeším. Ale šance na titul je to asi jedna z posledních a opustit závodní dráhu bez titulu by se mi nechtělo. Za výdrž a dlouhověkost bych si titul asi zasloužil ale dosud vždy byl někdo lepší. A když nevyhraji ani nyní, tak hlavu si neutrhnu.

(Rozhovor vedl Jaroslav Cícha, foto sportovnizurnal.cz)

Zpět